Zdraví 25. dubna 2017

Rozhovor s prof. MUDr. Vladimírem Teplanem, DrSc.

redakce 10 min 996 přečtení

Prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc. je uznávaným českým odborníkem, nefrologem a internistou, ale především nutricionistou, který publikoval více než 300 prací zabývajících se problematikou metabolismu a výživy. 

Během své bohaté praxe se setkal s mnoha lidskými příběhy, které se často týkaly právě výživy, úprav stravy a hubnutí. Jeho zkušenosti jsou tak neocenitelné pro nás všechny, kteří hledáme ve své stravě a vlastně i v životě rovnováhu. A jeho pohled na věc – pohled odborníka – nám může pomoct vnímat jinak i náš vlastní příběh. Ať už hubneme, snažíme se udržet váhu nebo se prostě jen učíme správně jíst. 

Jak lze definovat obezitu? Lze stručně nastínit její příčiny, kterých jistě může být mnoho?

Obecně je obezita spojena s ukládáním tkáně především v oblasti břišní a je dána tím, že příjem energie je větší než její výdej. To může být principiálně zapříčiněno dvěma způsoby anebo jejich kombinací. To znamená, že buď máte více potravy a tedy energie, než potřebujete, nebo že máte menší výdej energie, než byste měli správně mít. Je to takový Takže historický atavismus - když byly hladomory, lidé si ukládali tuk, protože čekali, že zase přijdou doby, kdy bude nedostatek, což samozřejmě pominulo. To je tedy jedna věc. Ta druhá je všeobecná dostupnost vysoce energetické stravy, kdy nikdo nemusí lovit zvěř nebo v potu tváře sbírat kořínky, v kombinaci s malým výdejem energie. Příčinou samozřejmě mohou být i metabolické poruchy, které zpomalují spalování živin, ale v principu máme všichni více energie, než kolik potřebujeme pro způsob života, který vedeme.

„Když byly hladomory, lidé si ukládali tuk, protože čekali, že zase přijdou doby, kdy bude nedostatek.“

Kvůli jídlu se nemusíme tolik snažit, přijde k nám samo. Strava je bohatá, nerespektuje se její složení, fast foody jsou postaveny na ohromném příjmu energie. Tady marketing vítězí nad racionálním uvažováním. Už malé děti chtějí fast foody navštěvovat, takže svou roli v tom hraje i výchova. Takže od raného věku je to bohužel nastavené tak, že se k obezitě pomalu posunujeme, samozřejmě s výjimkou těch, kteří jsou nemocní nebo v nějakém výkonu. Mezi mé pacienty patří i několik bývalých sportovců, těžcí atleti, dokonce také hokejistka, která hrála v Kanadě. Trénovala intenzivně třikrát týdně a k tomu měla odpovídající příjem energie, ale potom utrpěla úraz kolene, trénovat nemohla a přestala hrát, jenže jedla stále stejně. Tělo se ale nestihlo adaptovat a ze 75 kilogramů přibrala na 115. Je tedy důležité, aby bylo v povědomí veřejnosti, že když někdo přibere i jen 5 kilogramů, už by se měl mít na pozoru, a nečekat, až přibere kilogramů 20.

Je těžší úprava jídelníčku pro lidi, kteří mají dlouhodobě nějaká omezení (laktóza, různé alergie). Nebo jsou naopak díky tomu disciplinovanější?

Laktózová intolerance tu samozřejmě je, dnes jsou časté různé potravinové alergie. Obecně lze říci, že tito lidé by neměli mít takový sklon k obezitě, protože už jsou ve stravě limitovaní. Určitou roli ale hraje také genetika, proto se pacientů vždy ptáme na rodiče a příbuzné, zda byli obézní a také na dětství. Zda za nimi museli běhat se lžičkou kaše, anebo zda si děti sedly a jedly, až to snědly. Tito lidé většinou jí všechno, jí rychle a objemově. Pokud někdo má nějakou intoleranční poruchu, má to těžší v tom, že výběr diet a jídel musí přizpůsobit tomu, zda je schopen redukovanou stravu nebo stravu obsahující mléčnou bílkovinu přijmout. Většina těchto lidí není obézní, ale když jsou, je u nich těžší nastavit dietní režim.

Léčba obezity jistě není jednoduchá záležitost, ale naopak velmi komplexní. Jaké všechny faktory hrají roli při hubnutí, a hlavně následném udržení hmotnosti?

Myslím si, že je potřeba si jednoho dne říci, že změním svůj životní styl. Je to o odhodlání vstoupit do trochu jiného světa, vykročit z komfortní zóny, upravit svůj režim a uvědomit si, že dosavadní styl života a stravování nebyl správný a že byl spojený s nadbytkem. Člověk by měl také adekvátně rozvíjet fyzické aktivity. A za třetí musí vytrvat. Velkým problémem je právě psychika. Lidé jsou pod tlakem a často je to spojeno s depresí. Po celodenním zaměstnání přijdou domů, spadne to z nich, sednou si k televizi, pořádně se nají, a to je vlastně pohladí. Je to pro ně odměna, kdy endorfiny zapracují. Tím, jak se člověk nají, tak tělo čeká, že druhý den bude zase celý den hlad a uloží si zásoby. To je přesně ten špatný modul. I když člověk pracuje, vždy si lze najít pauzu na pravidelné jídlo.

„Jsem přesvědčený, že naprostá většina lidí to může udělat, jenom k tomu musí mít tu vůli a motivaci.“

Je také důležité dostatečně pít. Z Anglie dokonce známe metody, kdy lidé, kteří neměli peníze na diety, před jídlem vypili půl litru vody. Tím snížili ten „vlčí hlad“, dali si salát, tedy jakési plnidlo, poté dětskou porci a opět se napili. Už tedy zařazení salátů, alespoň v malé míře, a také dostatku tekutin, je samo o sobě prvním krokem ke změně stravovacího režimu. Hlavně ale člověk musí změnit svůj životní styl, je to totiž celé „v hlavě“. Jsem přesvědčený, že naprostá většina lidí to může udělat, jenom k tomu musí mít tu vůli a motivaci. Když k tomu má potom někdo už pomocnou metodu, tedy už připravenou stravu a stravovací plán, jde to lépe. K obědu si připraví lehké těstoviny, k tomu si dá vodu s citronem, nají se, ale zároveň ztratí nadbytečný přísun energie a může zase dál pracovat.

Jaké jsou typické, učebnicové chyby, kterých se lidé při hubnutí dopouští a které jim spíš uškodí?

Nejčastěji se stává to, že lidé nejsou zvyklí jíst vícekrát denně malé porce. Takzvaně na to nemají čas, ale to není pravda. Zadruhé pijí nápoje, které mají velkou energetickou hodnotu, například limonády. Zatřetí je to malá fyzická aktivita – jezdí výtahem místo toho, aby šli po schodech. Jezdí autem nebo hromadnou dopravou místo toho, aby šli kousek pěšky, a to nejen večer se psem, ale i během dne. Obecně je to tedy velký příjem energie v podobě jednoduše dostupné energetické stravy a malý výdej.

V případě obezity jistě svou roli hraje i věk, často se mluví o rychlejším nebo naopak pomalejším metabolismu. Lze to takto univerzalizovat nebo není věk až tak rozhodujícím faktorem?

Už v dětském věku může být určitá predispozice k obezitě. Většina lidí mezi dvacátým a třicátým rokem, kteří tíhnou k obezitě, začínají mít nadváhu. U žen je to často spojeno s porodem, kdy se už nevrátí na svou původní váhu. Není to tak vždy, ale stává se to. Další faktor je změna pracovního režimu. V mladším věku je také jednodušší udržovat vyšší sportovní aktivitu, ve vyšším věku se objevují různé neduhy a člověk už nemůže tolik chodit, jezdit, běhat, vydávat tolik energie. Obecně je to ale vždy nepoměrem mezi příjmem a výdejem, není kouře bez ohně. Navíc pokud je někdo v našem zeměpisném pásmu zdráv, nemusí se bát, že by trpěl podvýživou.

Máte nějaký příklad z praxe, kdy měl pacient vážnou překážku, kterou překonal a dosáhl úspěchu? Ale klidně i nějaký příklad, který skončil neúspěchem – i takový může motivovat, dát zkušenost.

Když začnu z té druhé strany, jsou to většinou starší lidé, kteří by potřebovali zhubnout. Jenže paní řekne: Vždyť vařím pro rodinu, přeci toho nenechám. A přece to manžel musí sníst, když žena udělá knedlíky. Je to tedy určitý stereotyp, ale jde i o složení stravy. Může to být také rezignace, když si člověk řekne, že je mu to vlastně jedno. Když má problémy v zaměstnání, ztratí práci, anebo má nějaký úraz. Měl jsem tu pekaře, který nedokázal zhubnout, protože musel mít ty svoje rohlíky a svůj chleba. Přišla s ním manželka, tlačila na něj, ale nebyl toho schopen. Takový člověk by byl vhodný pro bariatrickou chirurgii, aby se zmenšil objem žaludku nebo se provedl bypass. Aby se snížil příjem energie, což dotyčný nedokáže uhlídat, a proto musí přijít „vrátný“, který to pohlídá přímo v žaludku. Mám tu také jednu pacientku, která zhubla zhruba 30 nebo 35 kilogramů. Má ráda houby a kupuje si velké žampiony. Ty nemají žádnou energii, ale ona se jimi nasytí, hodně je zapije a tím si pomáhá ve chvílích, kdy jí dieta „leze krkem“. Když jíte stále totéž, za určitou dobu přijde „syndrom vyhoření“ z té diety, musíte chvíli přestat, ale musíte zvládnout zase nepřibrat. A tohle je jedna z cest, jak obměnit jídelníček, když do něj vložíte buď ty houby, zeleninu nebo třeba pitné kúry.

„Měl jsem tu pekaře, který nedokázal zhubnout, protože musel mít ty svoje rohlíky a svůj chleba. Přišla s ním manželka, tlačila na něj, ale nebyl toho schopen.“

Taky máme jednu pacientku, která se kvůli práci musí účastnit společenských událostí, kde nemůže jen pít vodu. Druhý den potom má ale vždy jen pitný, detoxikační režim, aby snížila příjem energie. A je třeba říci, že když se jednou týdně více najíte, ale čtyři nebo pět dní v týdnu ne, tak nepřiberete. To byste museli skládat denní příjmy za sebou. Musíte se ale vždy vrátit, uvědomit si to a snížit příjem energie tak, abyste to zase odbourali, co jste přijali navíc. Jisté je, že s věkem tuku přibývá, mění se složení těla, ubývá také svalové tkáně. Nyní se také hodně zabýváme sarkopenickou obezitou, což znamená, že starší člověk vypadá obézně, ale ve skutečnosti má méně svalů, protože byly nahrazeny tukem. To je ještě horší varianta, protože vlastně není až tak obézní, ale vypadá tak, protože má procentně více tuku, než by odpovídalo jeho váze, kdyby měl normální objem svalů. Není to tedy jen o tuku, ale také o poměru tuků a svalů. A zase obráceně, když je někdo svalnatý, může být s BMI nad 30, ale je to třeba hráč rugby.

Vzpomenete si na nějakého pacienta se zajímavým příběhem? Nebo neobvyklou motivaci k hubnutí?

Zajímavá bývá motivace v případě seskupení přátel nebo rodiny, kteří se rozhodli, že zhubnou, a jeden s druhým soutěží. A to především v případě dam – jedna se do šatů vejde, druhá ještě ne. To je veliká motivace, když jeden to dokáže a druhý chce taky. U žen je soutěživost v tomto ohledu větší, protože se stále chtějí líbit, zatímco u mužů je to často rezignace, ale také trochu jiný typ obezity. U žen je někdy problém, že mají tzv. gynoidní obezitu a mobilizace tuku ze spodních partií je u nich horší. Jde to, ale je to horší. Myslím, že tyto rodinné a přátelské motivace a podpora.

Související